Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. První zmínka o ní pochází ze 14.století. O velikonočním pondělí se prý šlehali manželé a milenci. Ospalci a lenivci se časně z rána házeli do vody nebo se alespoň vodou polévali, aby se probrali.
Co si můžeme pod pojmem velikonoční pomlázka představit?
Tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je také nazývána výslužka z koledování. Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků se vplétala barevná stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse, se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní pomlázky.

O Velikonočním pondělí vstávali chlapci, muži a děti časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost, mládí a zdraví. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře. Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě.