Květná neděle, lat. Palmare, Dominica in Palmis, poslední neděle čtyřiceti denního půstu, otevírá Velikonoce ve znamení zelené ratolesti. Vypovídají o tom také její lidové názvy – Květnice, Květnice, Beránkova neděle, Palmová neděle, odvozené z pojmenování nových pučících prutů.

Slavení Květné neděle je doloženo od 7. století. Doprovází ji také různé lidové pověry. V tento den by se například nemělo nic péct, protože by se prý zapekl květ na stromech a neurodilo by se žádné ovoce. Na Květnou neděli by se také měly oblékat nové šaty, aby v nich člověk kvetl. Dříve se také například domy vymetaly zelenými ratolestmi, aby se z nich odklidila všechna nemravnost a zhýralost.

Lidé v tento den na sebe oblékají nejlepší, či nové šaty. Nesmělo se péct, aby se nazapekl květ, protože potom by se neurodilo ovoce.  Na památku této události si lidé nechávají v tento den světit ratolesti. V našich klimatických podmínkách to nejsou samozřejmě ratolesti palmové, ale rozkvetlé větvičky jívy "kočičky". Mládež s nimi chodila na velikou mši do kostela k posvěcení.
Svěcené ratolesti se poté   vkládaly za trámy domu, za obrázky; velice často se polykaly svěcené kočičky proti nemocem krku, zimnici apod.

Svěceným ratolestem se říkávalo různě - "ratolesti", "kočičky", "klokoče", či "košťata". V jižních Čechách se ratolesti  nazývaly "berani" a neděle "Beránková". V některých oblastech Čech a Moravy chodila děvčata na Květnou neděli s "májkou", "májíčkem", "lítem" - vejci, pentlemi a papírovými květy přizdobenou větví borovičky, smrčku nebo jedle. Na jejím vrcholu byla obvykle papírová nebo hadrová panenka. Do vsi se přinášelo nové léto, v některých místech teprve o této neděli vynášeli smrt.